ZAHOJÍME, z.s.

PhDr. Adéla Holubová, Ph.D., MBA se narodila v roce 1982 a pochází z Frenštátu pod Radhoštěm. Po ukončení Střední zdravotnické školy v Novém Jičíně zahájila studium na Ostravské univerzitě, kde v roce 2005 ukončila bakalářské studium ve studijním programu Ošetřovatelství. Poté odjela do jižních Čech, kde žije dodnes. V roce 2007 ukončila navazující magisterské studium Ošetřovatelství se specializací na chirurgii. Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích již zůstala studijně věrná a v roce 2012 ukončila rigorózní zkouškou studijní program Ošetřovatelství ve vybraných klinických oborech se specializací na chirurgii a o deset let později dokončila disertační studium také v oboru Ošetřovatelství. V roce 2023 absolvovala studium MBA v oboru Management zdravotnictví.

V roce 2006–2007 pracovala v Nemocnici České Budějovice na resuscitační stanici kardiochirurgie na pozici všeobecné sestry. V roce 2007 nastoupila do Nemocnice Tábor, kde zastávala pozici staniční sestry na gastroenterologickém oddělení. V květnu roku 2015 založila ambulanci hojení ran a později i podiatrickou ambulanci.
V roce 2018 opustila nemocniční prostřední a odešla do ambulantní sféry a pod soukromým subjektem ResTrial, s.r.o opět vybudovala ambulanci specializovanou na hojení nehojících se ran. V roce 2019 spoluzaložila společnost s ručením omezením DiaPodi care, s.r.o. a v této společnosti působí nejen jako konzultantka pro hojení ran, ale také jako jednatelka a provozní managerka. V roce 2011 – 2018 působila jako pedagog na Fakultě zdravotnických studií Západočeské univerzity. Od roku 2022 se podílí na výuce studentů na Zdravotně sociální fakultě v Českých Budějovicích. Je autorkou monografie a indexovaných publikací.

Pevně věří, že pacientská organizace Zahojíme, z.s. bude naplňovat všechny své cíle a bude oporou nejen pro pacienty
a pečující, ale i pro odborníky. Doufá, že za pomocí validních, srozumitelných informací zvýší Zahojíme, z.s.
povědomí o prevenci u pacientů i pečujících, a tak dokáže předejít vzniku nových ran či zabránit zhoršení ran
stávajících. V neposlední řadě očekává, že s propojením s vědeckou radou Zahojíme, z.s., péčí a informovaností zaměřenou na pacienta a pečující, s propojením s odbornými společnostmi, s podporou vzdělávání zvýší úroveň péče o pacienty s nehojícími se ranami v České republice.

Mgr. Jiří Matoušek se narodil v roce 1971 v Táboře. V současné době pečuje o svoji maminku, která má chronické rány v trvání již několika let. Je neuvolněný starosta v obci Zhoř u Mladé Vožice a podílí se na výuce studentů na odborném učilišti v Sezimově Ústí. V minulosti pracoval pro bezpečnostní složky České republiky. Kromě shora uvedeného se v současné době rekvalifikuje z oboru strojař na obor elektrikář.

Jeho činnost v Zahojíme, z.s. si představuje zejména jako cílenou pomoc těm, kteří to potřebují, a to za pomocí odborníků
ve výboru, vědecké rady, ale také na základě zkušeností pečujících a pacientů. Apeluje na spolupráci s pojišťovnami a dalšími odborníky z oboru.

David Šašek, DiS. se narodil v roce 1981 v Jindřichově Hradci. Je ženatý a má dvě dcery. Je diplomovaný specialista se zaměřením na finance a řízení, rád sportuje, hraje ochotnické divadlo, rybaří a chová drobné zvířectvo. Již 14 let pracuje na pozice starosty v malém městečku Deštná u Jindřichova Hradce. Je členem Hospodářského výboru Jihočeského kraje a v pracovní skupině pro školství při Sdružení místních samospráv.

Trápila ho nehojící se rána, se kterou navštěvoval praktického lékaře, poté chirurgickou ambulanci a nakonec ambulanci hojení ran s garanci kvality od ČSLR. Své místo v Zahojíme, z.s. vidí v politické reprezentaci. Věří, že pacientská organizace bude
kvalitním pomocníkem nejen pacientům s nehojící se ránou, ale také jejím pečovatelům.

Vladimír Novotný se narodil v roce 1970 v Táboře. Trpí nádorovým onemocněním míchy a mozku, naštěstí se jedná o nezhoubné tumory, které způsobily útlak míchy a po několika operacích se již 25 let pohybuje na invalidním vozíku. Vlhké hojení ran zná z pozice pacienta, neboť, jako většina vozíčkářů, trpí proleženinami (dekubity).nZ vlastní zkušenosti ví, že pro léčbu dekubitů je metoda vlhkého hojení ran velmi prospěšná (samozřejmě v kombinaci s dalšími technikami).

V rámci činnosti Zahojíme, z.s. by se rád zapojil do větší osvěty metody vlhkého hojení ran mezi lidmi s handicapem, jelikož velké množství z nich má nedostatek základních informací o proleženinách a možnostech jejich prevence a léčby.

​Jiří Tráva se narodil v roce 1961 v lázeňském městě Karlovy Vary, kde prožil i nádherné dětství. V deseti letech po náročné operaci srdce ochrnul na obě dolní končetiny a až do dospělosti vyrůstal v Jedličkově ústavu v Praze. V Praze již zůstal a vystudoval ekonomii.

Vlivem osobního prožitku a nabytých zkušeností se celý svůj osobní i profesní život snažil narovnat vztah tzv. zdravých k minoritní skupině zdravotně postižených. Speciálně v období do sametové revoluce to nebylo nikterak snadné. S o to větším nadšením se posléze vrhnul do přípravy procesů celospolečenského překotného vývoje a principiálních změn právě v této oblasti. V devadesátých letech se ocitl v ten pravý čas na tom pravém místě. A tak se najednou stalo, že měl možnost v průběhu své profesní kariéry potkat úžasné lidi, radit několika ministrům, řídit komunikaci Úřadu vlády, nebo být tiskovým mluvčím ČT. Turbulentní cestu vzhůru na onom pomyslném celospolečenském žebříčku výsluní a mediální „slávy“ zakončil jako ředitel komunikace celosvětově největší americké farmaceutické korporace PFIZER.  To vše při exponenciální limitaci člověka upoutaného již 52 let na invalidní vozík.

S radostí a s upřímnou pokorou přijal nabídku výboru stát se členem realizačního týmu při vzniku neziskové nevládní organizace na pomoc pacientům s chronickými ranami. Žít neustále s bolestí například při otevřených dekubitech je
vyčerpávající a do značné míry omezující snahu o to si alespoň z části kvalitu života udržet. Tento fakt totiž zásadním způsobem mění i vztah pacienta a plátce péče. Kde nejsou informace, tam nejsou náklady (tedy ty státní). Proto je nanejvýš naléhavé zajistit takový objem a charakter relevantních informací pro pacienty s chronickými ranami, který by jim zaručil, že se stanou informovaným partnerem v interakci s odborníky při volbě druhu a rozsahu potřebné zdravotní i sociální péče. Bude mu ctí, se i na této snaze v nové pacientské organizaci Zahojíme, z.s. podílet.

Lucie Drábová se narodila v roce 1980 v Praze. Vlhké hojení ran zná z pozice pečující, jelikož se stará o svoji nemocnou maminku. Maminka trpí cukrovkou, roztroušenou sklerózou, bércovými vředy a proleženinami, a tak vyžaduje plnou podporu v péči. Před sedmi lety absolvovala pečovatelský kurz.

V rámci činnosti Zahojíme, z.s. by se ráda zapojila do větší osvěty metody vlhkého hojení ran mezi handicapovanými lidmi.

Ing. Vlastimil Břicháček se narodil v roce 1958 v Písku. Je ženatý, má dvě dcery a pět vnoučat. Po absolvování základní školy v Milevsku nastoupil na SPŠ strojní a elektrotechnickou v Písku. Po ukončení studia nastoupil na VŠSE Plzeň, obor strojírenství. Dlouhodobě pracoval v pozici technika v obchodním oddělení. Po autohavárii v roce 1999 je paraplegik, ochrnul na dolní část těla a od této doby se pohybuje na invalidním vozíku. Podstoupil dlouhodobou léčbu včetně rehabilitační léčby. Po několika letech sezením na vozíku se mu objevila první proleženina, jejichž léčba zahrnovala jak lokální léčbu za pomocí materiálu pro vlhké hojení ran, tak chirurgickou léčbu – plastiku. I přes veškerou snahu jak pacienta, rodiny, lékařů a sester se objevily další proleženiny, které vyžadovaly opětovnou plastiku.

Po jeho boku pevně stojí manželka, která i když nemá žádný kurz pečovatelky, provádí převazy dekubitů v domácím prostředí a je velkou oporou pro celou rodinu.  Manželka je nejen jeho ošetřovatelkou, ale i životní partnerkou. V životě se snaží být neustále aktivní, i přes starobní důchod nadále pracuje.

V rámci činnosti Zahojíme, z.s., by se rád zapojil do větší osvěty metody vlhkého hojení ran mezi lidmi s podobnými problémy.

Irena Pukiová, MSc., RN, Sestra specialistka pro léčbu ran a dekubitů
Členka výboru spolku Irena Pukiová se narodila v roce 1984 v Ostrově nad Ohří. Irena je absolventem Střední zdravotnické školy v Karlových Varech. Ve zdravotnickém sektoru se pohybuje od roku 2004, a to jak ve státních, tak u privátních poskytovatelů zdravotní péče. Většinu svého profesního života působila a nadále působí v univerzitní nemocnici v Oxfordu ve Velké Británii. V roce 2009 ukončila specializační vzdělání v oboru intenzivní péče a pedagogické minimum na Oxford Brookes University. V roce 2013 založila a vedla tým pro léčbu ran a dekubitů v rámci intenzivní péče. Tento počin vedl k výraznému zlepšení péče o kriticky nemocné pacienty byl v roce 2014 kladně ohodnocen akreditační komisí. Tato unikátní pracovní pozice, byla hybridního typu, což Ireně umožnilo profesní rozvoj v klinické praxi, edukační činnosti, manažerských dovednostech, výzkumu a publikační činnosti.

V letech 2021 – 2022 dokončila kurz chirurgického (ostrého) debridementu a magisterské studium v oboru Integrita kůže a management ran.

Irena se specializuje na komplexní management ran, využití různých druhů podtlakové terapie s instilací i bez, zejména u komplikovaných ran v obtížných anatomických lokalitách. Působí na pozici konzultantky podtlakové terapie pro firmu Solventum (3M) a podílí se na edukačních aktivitách.
Velkou část svého času věnuje plánování a rozvoji edukačních aktivit a simulačního tréninku pro personál nemocnice a studenty lékařských i nelékařských oborů v různých stupních vzdělávání. Svou profesní aktivitu a výzkum prezentuje na různých konferencích jak v České republice, tak v zahraničí. Většina prezentací se tématicky váže ke zlepšování kvality péče v managementu ran a prevenci dekubitů.

V roce 2022 vyhrála mezinárodní projekt Zlepšování kvality péče v rámci EPUAP (European Pressure Ulcer Advisory Panel). Projekt byl zaměřen na prevenci dekubitů u pacientů v pronační poloze a dostupnost materiálů pro prevenci. K tomuto tématu se také vyjadřovala jako nezávislý oponent pro firmu v České republice, která se zabývá výrobou pomůcek pro pacienty s dekubity.

S úctou přijala nabídku členství ve spolku Zahojíme, z.s., pevně doufá, že využije svých zkušeností a znalostí v managementu ran, který je v zahraničí samostatným oborem pod vedením sester specialistek. Irena je ukázkovým příkladem toho, že sestra specialistka s adekvátním vzděláním může přispět ke zlepšení kvality péče o akutní i nehojící se rány. Velice ráda by se podílela na tom, aby léčba ran v České republice nabrala mezinárodního směru a nebyla doménou zejména lékařů. Velice ráda by přispěla k tomu, aby hojení ran bylo vnímáno jako multidisciplinární a komplexní obor, který je založen na vzájemném respektu, spolupráci, zapojení pacientů a laické veřejnosti.

Věra Mikešová se narodila v Táboře v roce 1959. V roce 1978 ukončila maturitou studium na Střední ekonomické škole v Táboře. Celý profesní život se zabývala účetnictvím. Od roku 1993 pracovala na Finančním úřadě v Táboře na kontrolním oddělení jako kontrolor až do roku 2021, kdy odešla do starobního důchodu. S problematikou hojení ran se několikrát setkala především v rodině. Pečovala o nemocné rodiče, kteří trpěli bércovými vředy. Její syn po vážné dopravní nehodě měl rozsáhlé zranění nohy, při kterém došlo k devastujícímu poničení tkáně. Několik let se stará o svou vážně nemocnou sestru, která, mimo jiné, trpí velkým bércovým vředem.  V rámci svých možností chce pomáhat, u svých blízkých poznala, jakou bolest způsobují hluboké a nehojící se rány, jaké nepříjemnosti pacienti prožívají.